Vyrazili jste na lezeckou stěnu nebo do skal a ztrácíte se v číslech, písmenech a symbolech u jednotlivých cest? Nejste sami. Orientace v obtížnostech je klíčová nejen pro váš výkon, ale především pro bezpečný výběr trasy. Pojďme si v tom udělat jasno.
Hodnocení obtížnosti lezeckých tras
Značení lezeckých cest může na první pohled působit složitě – číslice, plusy, mínusy i písmena. Ve skutečnosti ale jde o systém, který vám pomůže rychle odhadnout, co vás na cestě čeká.
V českém prostředí se nejčastěji setkáte s těmito stupnicemi:
- saská stupnice,
- česká pískovcová klasifikace,
- UIAA,
- francouzská stupnice.
K čemu hodnocení slouží
S rostoucí popularitou horolezectví začali lezci jednotlivé cesty systematicky označovat. Díky tomu dnes už před nástupem víte, jak náročný výstup vás čeká. Hodnocení má nejen „sportovní“ význam, ale hlavně prakticky – umožní vám vybrat si cestu, která odpovídá vaší schopnosti.
Saská a česká pískovcová stupnice
Už v první polovině 20. století existovalo značení obtížnosti na českých pískovcích . Jednalo se o uzavřenou klasifikační pískovcovou cestu se stupni od I do VII. Sedmý stupeň byl za nejobtížnější.
Postupem času se ale ukázalo, že existují i náročnější cesty, a tak se na saskou schopnost dostat . Ta je otevřená a umožnila proto větší rozptyl hodnocení . Dnes se už pro nové cesty nepoužívá, ale na starších výstupech stále najdete. Typicky ji poznáte podle:
- římských čísel,
- doplnění o písmena a, b, c (např. VIIIb).
Lezci ji obecně považují za přísnější než francouzskou i UIAA.
UIAA stupnice
Stupnice organizace UIAA se oficiálně používá od roku 1971 a navazuje na starší alpské značení. Patří mezi otevřené stupně a aktuálně se za její vrchol považuje stupeň XII . Pro přesnější určení obtížnosti se používají znaménka „+“ a „−“ .
Na umělých stěnách se nejčastěji setkáte s těmito úrovněmi:
- III – jednoduché cesty s velkými chyty a stupni,
- IV – občas technicky náročnější krok,
- V a více – začínají převisy a skutečná lezecká výzva.
Stupně I a II se na umělých stěnách prakticky nevyskytují.
Francouzská stupnice
Francouzská klasifikace se rozšířila v 80. letech spolu s rostoucí popularitou sportovního lezení. Původně se používal pouze k označení skal , dnes ji běžně najdete i na umělých stěnách. Cesty hodnocené francouzskou klasifikací najdete například na Big Wallu v pražských Vysočanech.
Stupnice prozatím obsahuje devět základních stupňů , které se dále dělí:
- písmeny a, b, c (např. 7b) ,
- doplněním znaménka „+“ (např. 6c+, 8c+/9a) .
Jak mezi stupnicemi převádět?
Převod mezi stupnicemi není úplně intuitivní. Obecně platí:
- od stupně 6 je francouzská stupnice přísnější než UIAA,
- 1 stupeň UIAA odpovídá přibližně 2/3 francouzského stupně.
Takže pokud přelezete „sedmičku“ podle UIAA, ve francouzském značení se pohybujete zhruba kolem 6b.
Podrobné srovnání stupnic najdete například v knize Horolezecká abeceda:
|
UIAA |
Francie |
Severní Amerika |
Británie |
Austrálie |
|
II. |
1 |
3 |
1a |
3 |
|
III- |
1 |
4 |
1b |
4 |
|
III. |
1 |
5,0 |
1c |
5 |
|
III+ |
1 |
5,0 |
2a |
6 |
|
IV- |
1 |
5.1 |
2b |
7 |
|
IV. |
1 |
5.1 |
2c |
8 |
|
IV+ |
1 |
5.2 |
3a |
9 |
|
IV+ |
2 |
5.2 |
3a |
10 |
|
PROTI- |
2 |
5.3 |
3b |
11 |
|
PROTI- |
3 |
5.4 |
3b |
12 |
|
PROTI |
3 |
5.6 |
4a |
13 |
|
PROTI |
4 |
5.7 |
4a |
14 |
|
V+ |
5 |
5,8 |
4b |
15 |
|
V+ |
6a |
5,8 |
4b |
16 |
|
VI- |
6a |
5,9 |
4c |
17 |
|
VI- |
6a+ |
5,9 |
5a |
18 let |
|
VI. |
6b |
5.10a |
5a |
19 |
|
VI. |
6b+ |
5.10b |
5b |
20 |
|
VI. |
6c |
5,10 centů/den |
5b |
21 |
|
VII. |
6c+ |
5.11a |
5c |
22 |
|
VII. |
7a |
5.11b |
6a |
23 |
|
VIII- |
7a+ |
5.11c |
6a |
24 |
|
VIII. |
7b |
5.11d |
6b |
25 |
|
VIII+ |
7b+ |
5.12b |
6b |
26 |
Tip na závěr: Chystáte se na stěnu nebo do skal? Nezapomeňte si předem zjistit výšku cest a zvolit vhodnou délku lana. Například na Big Wall vás nepustí s lanem kratším než 50 metrů – a to už je detail, který se opravdu vyplatí nepodcenit.
